Blíží se Vánoce a i u Billa Ciphera doma je to znát. Všechna zábradlí, dveře, nábytek, jsou ověšené červenými, fialovými a stříbrnými řetězy, po zemi se válí jmelí a na stropě se třpytí kovoví andělíčci.
Sám Bill je v kuchyni a dělá cukroví. Na ostatních nechal zdobení obrovského stromečku v obýváku.
"Bille?" ozval se Purple. "Kde jsou svíčky?"
"Krabice nalevo."
Po chvíli se ozvala pro změnu Chara: "Svíčky už svítí, Bille, woohoo!"
"Super..." zamumlal.
Chvíli se nic nedělo a pak se od vedle ozval rámus. Do kuchyně nakoukla nervózně Moony: "Bille, uh, ehm, záclony už taky svítí..."
"Co tím chcešBOŽEMŮJZACHRAŇTEDÁRKY!!!"

Nahnul nádobu a do trubice opatrně začal lít horký vosk, aniž by se pohnul knot. Pak sebou cuknul a rozlil vosk všude okolo sebe, když dveře do dílny rozrazil mistr.
„Tak jo, hřebci. Už zase je to tady.“
„Ne!“
„Tak brzy?!“
„To přece nemůžeme stihnout!“
„Co je tady?“ Zeptal se přes zděšené výkřiky ostatních svíčkařů.
„Ty jsi tu nový, že jo?“
„Už sedmým měsícem, pane.“
„Aha. Tak tys to zažít nemohl. Princezna Celestie oslaví narozeniny. Kolik si myslíš, že bude potřeba svíček? A kdo je bude vyrábět?“
„Ale tolik svíček se na dort ani nemůže vejít.“
„No, na jeden ne…“

Celestie pohlédla na hodiny na jejím nočním stolku. "Mám před východem Slunce tak deset hodin spánku," ohodnotila spokojeně a zachumlala se do peřin.
Ale oči najednou nemohla za nic na světě zavřít.
Znovu zkontrolovala hodiny. "Osm hodin spánku, no tak!"
Po chvíli, která jí připadala jako pár vteřin, se podívala znovu. "Ještě tři hodiny spánku!!"
A znova...
"Ještě hodinu spánku!"
A znova..
"Ještě třicet minut spánku!!"
A znova.
"Ještě patnáct vteřin spánku!!!!!"

Luna si nervózně prohlédla sestřiny černé kruhy pod očima. "Měla jsi v noci dostatek spánku, Tio?"

Paprsek, který po ní Celestie vystřelila, musel být vidět až z Měsíce.