Nermoutil ji jen pohled na měsíc, který nyní zdobila tvář její sestry.
Že Luna dokázala procházet sny poníků věděla. A bylo jí jasné, že jako Nightmare Moon tuto schopnost zneužívala. Ne, nemusela si představovat, jak by to bylo možné. Jeden důkaz stál přímo před ní.
Kdysi pracovitý, zodpovědný a věrný poník. Přes roky ale v jeho hlavě zasazené sémě nenávisti vykvetlo v odhodlání k povstání. Stál tu před ní a v kopytě svíral kopí, na jehož konci visela vlajka plná hvězd.
Povzdechla si a pokračovala dál labyrintem soch.
Její plán musel vyjít. Nikdo z nich tu nesměl zůstat stát napořád.

Zapínám konvici s vodou. Vyndávám hrnek z kredence. Do hrnku připravím čaj na vyluhování.
Voda vře. Konvice klapla. Beru ji a zalévám čaj.
Z hrnku stoupá sytá pára.
Nechávám čaj odstát a připravuji zbytek svačiny.
Vracím se k čaji s připravenou svačinou. Pára stále stoupá.
Usrkávám. Zamračím se. Stále je moc horký.
Zakousnu se do svačiny. Třetina je pryč. Polovina. Tři čtvrtiny. Vše.
Zkouším znovu usrknout.
Stále horký.
Pokrčím rameny a usedám k počítači. Zapojuji tablet. Otevírám grafický program.
Nakreslím tři čáry. Sahám po čaji. Usrkávám.
Celý se zašklebím a vrhnu na hrnek zlý pohled.
Je studený jak psí čumák.

Coca si ráda občas vyrazila do města. Sem tam potkávala parťáky jako Fantu, nebo rivaly jako Pep. Milovala, když mohla zajít na nákupy s Nespre, a tak teď vedle ní stála před výlohou plnou šatů a obě dvě vesele štěbetaly. Alespoň dokud si Coca nevšimla za rohem postavy opřené o zeď. "Ty, Nespress?" špitla. "Je to Lipton nebo mám halucinace?"
"Asi je to fakt on, hele."
V tu chvíli Coca úplně zapomněla na nákup a rozběhla se ke svému spolužákovi, aby mu vyrazila z ruky cigaretu.
Lipton se na ni rozhořčeně podíval: "Cukr-Cola? Co to-"
"VÍŠ JAK JE KOUŘENÍ ŠKODLIVÝ?!"

Celestia si dolila čaj a pozorně se zadívala na hrací plochu. Soupeř během posledního tahu ustoupil. Věděla, že je to past. Přesto rozsvítila roh a posunula figury dopředu, jako by pokračovala v útoku.
„Vítězství mám na dosah,“ řekla, aby ho ukolébala.
„Vítězství,“ pronesl zamyšleně Discord a usrkl z kouřícího šálku, „co je vítězství? Vybudovat mocnou říši? Vyhrát válku? Nebo prožít plný život?“ Jedné z figur narostly nožičky a popošla na nové políčko.
„Plný život?“ Táhla a hned si uvědomila, že táhla zbrkle.
„Kolik je ti let, princezno?“
„To přece víš...“
„Vím... Přemýšlela jsi někdy, jaké by to bylo mít hříbě?“