No, já jsem strašně dlouho slýchal od náhodných lidí rozporuplné názory na In Watermelon Sugar od Richarda Brautigana. A když říkám rozporuplné, tak myslím úplně "buď a nebo" Polovina tu knížku znechuceně odhodila a nenávidí ji a polovina ji bezmezně miluje.
Musím říct, že jsem se přidal k té druhé půlce. V téhle knížce se dá zabydlet takovým způsobem, že je téměř návyková. Není v ní věta, která by byla úplně normální a nad každým odstavcem se musíte zastavit a kroutit hlavou. Ale jako celek je to geniální, a to už jsem přečetl opravdu hodně dobrých knížek. Děj jde popsat velice těžko, pokud bych neměl opsat celou knihu. Hlavně proto, že vlastně žádný není.
A navíc je to opravdu knížka, ke které je potřeba přistoupit bez předsudků a očekávání.
Když mě teď Tuxik připomněl Goetheho, tak mám pocit, že už nikdy nebudu mít energii na tenhle typ literatury. Možná je to věkem a tím, že mám už na sobě dost vlastního emočního hnoje, co na mě naházel život, ale zjistil jsem, že už chci u knížky jen odpočívat.
Takže Brautigan. No řekněte - není těch tygrů škoda?
Jinak co se týče ankety, možná by bylo dobré ji rozvést. Pro něhoho je hodně jedna knížka měsíčně, pro mě je jedna knížka týdně málo a mám pak pocit, že něco zanedbávám.