Já si takhle při listování u kamarádky (měla tehdy anglický originál) vyspoilovala listováním HP a Prince dvojí krve (trefila sem se přesně na stranu, kde Snape zabije Brumbála)

COŽE?????!!!!

Ah, sorry... já už tak nějak předpokládám, že to všichni četli

Nebo viděli

A já mám rozečtený Soumrak... Ta kniha není vůbec ruská, autor se moc poameričtil.

Četl někdo Utrpení mladého Werthera od J. W. von Goethe?

Já ji četl zrovna když jsem procházel "emoční krizí" (přečetl dokonce za jeden večer, to nikdy u knížek nedělám) a měl jsem z toho měsíce depku. Jedná se o "román v dopisech", kde jako přítel čtete dopisy, které vám hlavní hrdina posílá, v nichž se rozepisuje o svých pocitech, zážitcích atp.. Hlavním tématem je nenaplněná láska a příběh končí dost tragicky.

Pokud jste ve stavu zoufalství, je to ideální způsob, jak se emočně totálně rozsypat

No, já jsem strašně dlouho slýchal od náhodných lidí rozporuplné názory na In Watermelon Sugar od Richarda Brautigana. A když říkám rozporuplné, tak myslím úplně "buď a nebo" Polovina tu knížku znechuceně odhodila a nenávidí ji a polovina ji bezmezně miluje.
Musím říct, že jsem se přidal k té druhé půlce. V téhle knížce se dá zabydlet takovým způsobem, že je téměř návyková. Není v ní věta, která by byla úplně normální a nad každým odstavcem se musíte zastavit a kroutit hlavou. Ale jako celek je to geniální, a to už jsem přečetl opravdu hodně dobrých knížek. Děj jde popsat velice těžko, pokud bych neměl opsat celou knihu. Hlavně proto, že vlastně žádný není. A navíc je to opravdu knížka, ke které je potřeba přistoupit bez předsudků a očekávání.
Když mě teď Tuxik připomněl Goetheho, tak mám pocit, že už nikdy nebudu mít energii na tenhle typ literatury. Možná je to věkem a tím, že mám už na sobě dost vlastního emočního hnoje, co na mě naházel život, ale zjistil jsem, že už chci u knížky jen odpočívat.
Takže Brautigan. No řekněte - není těch tygrů škoda?

Jinak co se týče ankety, možná by bylo dobré ji rozvést. Pro něhoho je hodně jedna knížka měsíčně, pro mě je jedna knížka týdně málo a mám pak pocit, že něco zanedbávám.

Tákže třebas... Příběh o Zoufálkovi? Proč by ne...
Napsala Kate DiCamillo ^^

Takže, co si myslím o knížce? Není tak pro děti, jak se zdá...
Já si pamatuji, že jsem ji četla odzadu, kvůli smutku v příběhu. Příběh o myšce která se narodila s otevřenýma očima a velkýma ušima, a jediná která (jak to říci) v téhle sérii myšátek nezemřela, a proto jí dali jméno Zoufálek. Ta se později začala stýkat s lidmi, a tak jí dali smyčku kolem krku a odvedli do sklepení, kam jí odváděl její vlastní bratr. Dále by to bylo na dlouho, ale tuto knížku doporučuji malým i velkým

EDIT: Málem bych zapomněla dodat, že jsem ji četla jeden rok, pak skončila, a tenhle rok jsem to dočetla

Já naposledy četl televizní program zhruba před pár týdny, a tak to taky zůstane...

Tak, dočetla jsem Soumrak od Glukhovskyho. Hodně dobrá kniha, ale zklamalo mě, že není v podstatě vůbec ruská, ale taková poameričtená. Moje srdce ale zaplesalo při zmínění stanice metra Arabatskaja (:3), ale to bylo tak jediné.