Záleží... Podle mě, když si člověk ty knihy opravdu přečte a pak ví nějaké základy o autorovi (ze školy nebo z wiki...), tak to není problém.
Můj názor je takový, že daleko spolehlivější a snad i méně časově náročné je si ty knihy přečíst, než se je učit nazpaměť z rozborů, jako to někteří dělají.
A ještě abych nezapomněl. Audiokniha je skvělá věc. Třeba taková Farma zvířat či Alchymista mají ve formě audioknihy výborné zpracování. Je to perfektně načteno a přidány příslušné zvukové efekty a ve Farmě zvířat třeba i písně, což tomu dodává úplně jiný rozměr.
Negativum je asi to, že člověk nevidí ten text. Ale u maturity se stejně popisuje úryvek, který má člověk před sebou.

(26.05.2015, 20:31)Monique Napsal(a): Jinak gratuluji vám všem, co jste to dali. Jen taková malá otázka. Jak moc velký problém je ústní ČJ?

Je to kniha od knihy, ale jak psal Foxtrot a celé 4 roky nám to říkala naše češtinářka, když to přečteš, máš téměř vyhráno. Já vážně skoro nic víc nepotřeboval, měl jsem čtenářský deník ještě z prváku, který jsem ani neotevřel, o autorovi jsem nevěděl nic než umělecký směr a přišel jsem o jediný bod, což mě samotného překvapuje.
Další dobrá zpráva je, že školy potřebují úspěšnost jako reklamu, takže pokud dáš státní, budou se učitelé snažit i za tebe

Jop, mít knížky načtený je neskutečná výhoda. Já osobně mám nejradši klasické knihy, ale pokud někomu vyhovuje spíš audiokniha, proč ne.

Já si bohužel ke čtení nikdy příliš cestu nenašla. A když už se rozhodnu si nějakou knížku přečíst, tak bývá anglicky, takže to mi taky moc nepomůže. Z kánonu si troufám tak akorát na Hobbita+věci od Orwella, Pratchetta a Čapka, jinak jsem vážně v koncích Nakonec si pak stejně vytáhnu poezii a půjdu domů, ať už to mám přečtené, nebo ne

Právě proto doporučuji audioknihy. Já sám moc nečtu (pokud nejde o Fallout Equestria) a audioknihy mi to velice usnadnily. Popravdě, 15 z 20 vybraných děl jsem slyšel pouze jako audioknihu (u některých navíc i film), 3 jsem viděl pouze zfilmovanou verzi a jen 2 četl. No a protože jsem si díla správně a šikovně vybral, tak to nebyl vůbec žádný problém.

Ale jak říká madA, jak co komu vyhovuje. Já jen říkám, že jsem s tím měl výbornou zkušenost.

Audioknihy doporučuju taky. K maturitě jsem měl přečtené 3 krátké knihy, jinak zbytek audio. Ono je důležité znát hlavně ten příběh. Taky je to kratší.
Já kdysi četl hodně, pak přišla střední a od té doby na to nemám chuť, když musím číst věci, které nechci.
Třeba teď jak se učím průběžně na zkoušku, tak když si to vezmu celkově, přečetl jsem během týdne asi 240 A4 stran do toho předmětu. A pak ještě mám mít chuť na něco jiného? Čtení mi nahradila hudba, protože to zkrátka není tak únavné.

Já asi čtvrtinu děl přečetl (hlavně ta kratší), zbytek jsem si nastudoval. Já jsem jeden z těch, kterým to leze do palice rychleji

Samozřejmě jsem všechno zapomněl do dvou dnů po zkoušce, ale to přece už nikoho nezajímá

Já z audioknih zas tak nadšen nebyl, ač vím, že někteří mí kamarádi díky nim zkoušku udělali.
Já jsem ze seznamu literatury asi tři díla nepřečetl (nedočetl) a docela jsem se obával, že si něco z toho vytáhnu.

A poezie bych se nebál. Pokud znáte širší kontext autora a máte fantazii, tak lze mnohdy uvádět různé reference (a pokud jste odvážní tak se i pouštět do spekulací) (a to je mnodhy sranda i pro vás...). Navíc zde lze mnohdy uvádět zajímavé prostředky (tropy, figury...) (nejlépe latinskou teminologií), což zní dobře (a udělá celkem dojem).
Sám jsem si vytáhl knihu lesů vod a strání a nebyl to takový problém.

Jestli se mě štěstí vyhýbalo, tak včera mě obdřilo desetinásobnou dávkou! Vytáhla jsem si skvělé otázky, ze všech čtyř předmětů, přesně takové, ve které jsem tajně doufala, takže vše za 1. Sice o ty známky až tak nejde, ale potěší to, až se mi tomu nechce věřit.

Já fakt doporučuji díla přečíst, audioknihy jsou sice fajnový vynález, ale patřím k těm, co se po čase začnou koncentrovat na hlas předčítače než na obsah sdělení, takže nic pro mne.
Ze svých maturitních knih jsem přečetla všechny, poslední jsem přečetla asi měsíc před maturitou.
Navíc jsem k tomu za těch x let na škole měla přečtené cca dalších 5-15 knih, které se mi tématicky hodili ke knihám v mém kánonu.
Aby to nevyznělo, tak já sama jsem čtení knih pěknou řádku let neměla ráda. Bavilo mne to na základce, ale s přestupem na gympl a nástupem povinné četby mě to velmi rychle opustilo. Znovu jsem k tomu přivoněla až před pár lety.
Moje štěstí bylo hlavně v tom, že naše češtinářka byla nakloněná tomu, ať si dáme do kánonu prakticky cokoliv. Takže jsem si zvolila jen samé své oblíbené knihy, při čemž jsem si u maturity vytáhla dokonce jednu ze svých nejoblíbenějších - Pokání od Iana McEwana. (A to mi dost zatrnulo, když jsem si to vytáhla, protože jsem to četla už dávno.)

Pokud tedy mohu něco doporučit, tak:
1) Brát víc děl od jednoho autora. Nejenom, že si není potřeba zapamatovat tolik reálií, navíc působí velmi pozitivně, když dokážete mezi sebou porovnat autorovu tvorbu, popřípadě ji srovnat s nějakým podobným autorem.
2) Brát si oblíbené knížky.
Zní to jako derp rada, ale fakt si nevybírejte knížky, které v životě číst nebudete a váš vztah k nim je, že jste jednou zaslechli jejich jméno. Pokud k dané knize máte dobrý vztah, tak se maturuje fakt jedna klobáseň, ačkoliv vás daná knížka může na první pohled vyděsit, než vám mozek začne poskytovat tunu informací, co o dané knížce víte.
3) Říkat vlastní názory.
Opět: působí to zatraceně dobře. Can't win them with your knowledge? Buffle them with your bullsh*t! U své maturity jsem vyprávěla, jak po antikvariátech sháním McEwanovu prvotnější tvorbu (smutná pravda, stále jsem nesehnala) a prý jsem tím všechny úplně dostala.
4) Šťastnou ruku a pevné nervy!
5) Pokud nejsi lajdák, dáš to v pohodě.

Odesláno z mého Potatophonu pomocí Tapatalk 2