Děkuju za pochvalu, hodně to pro mě znamená

Drawirm: obalka vypada vcelku vydarene? no ja bych to nazval spis ze je uchvatna, uzasna a dechberouci

Moje minirecenze Sborníku. Trvalo mi to přečíst sice delší dobu, než jsem čekal, ale přece jen je lepší pozdě než nikdy.

Musím říct, že jakmile jsem dostal tištěnou verzi do ruky, tak jsem byl uchvácen samotnou obálkou. Moje první pocity byly asi takové: nemůžu se dočkat, až si to přečtu! A tak jsem začal číst už ve vlaku zpátky z CzQ. Sborník sice má něco málo, co já literárně považuju za kýče nebo hrozná díla, ale to je jen můj osobní vkus (právě proto se ani nevyjadřuju k jednotlivým dílům). Formát, celková sazba a kniha jako taková jsou velmi dobře vyvedené. V tomhle směru by se možná hodilo dát básničkám jiný font než povídkám, přednostně bezpatkový. Možná jsem tak zvyklý číst a psát poezii. A názvům děl bysem dal zas nějaký "ozdobnější" font, podobný jak má Strada v jeho Baronech, kde mají jednotlivé kapitoly velmi hezký font. Ale zas jiné fonty by potom mohly dělalt bordel s ilustracema apod (mimojiné aji věřím, že jste jiné fonty zkoušeli). Hlásím taky, že tištěná kniha je natolik dobrá, že přežila nechtěné polití kolou a následně pak pivem.  A to vcelku úspěšně s minimálním poškozením!

Těším se na další ročník!

hviezdosz: c-co?? co ze si ti s nim stalo???? ach jo... no tak byl znovu pokrteny no

Hviezdosz: haha gratuluji k opětovnému pokřtění Doufám, že to kniha opravdu neodnesla tak zle jak říkáš. Ano, u básniček by se mi také hodilo něco víc extra, ale zase jsme nechtěli, aby tolik vyčnívaly oproti povídkám. [spoiler: Už jenom to, že jsem jim zmenšila nadpisy se neobešlo bez poznámek pšššt zákulisní hlody ]
K nadpisům povídek: ani si nedovedeš představit kolik různých možností jsem vystřídala a stejně zase skončila u té původní, co byla v minulém Sborníku Po tolika týdnech práce mi tam prostě už nic jiného nesedělo ani za nic.
Jsem ale ráda, že si vyzdvihl ty rozličné fonty uvnitř povídek Alespoň tady jsem měla šanci se trochu vyřádit a doufám, že to dopadlo dobře. Hlavně Rwakkova povídka to odnesla

I kdyby měly básničky jakékoliv pozlátko, tak stejně nebudou nikdy lepší než poctivá povídka

Sborník mi leží krásně na poličce vedle předpředloňského sborníku a jsem za to moc rád Hezky mi roste portfolio, kam jsem přispíval . Dobrá práce týme

Mácaman: Co se mi s ním stalo? To jsem si jednoho dne chtěl dát relax v garáži a přečíst si kousek Sborníku, než si zahraju na bicí. Shodou okolností jsem zrovna četl tvoje Pozdravy z Ponyvillu, když jsem si vylil poslední zbytky koly do svého klína, ve kterém byl aji Sborník. Tak jsem si k vysušování Sborníku otevřel pivko a za půl hodiny jsem vesele četl dál. Tentokrát jsem si ho dal pro jistotu na stůl. Po ani ne deseti minutách čtení jsem drcl do piva, jehož část se rozlila na Sborník. Po opětovném vysušení se mi pak se Sborníkem nic nestalo. Jsem zvědavý, co si Sborník ještě prožije, protože se k němu hodlám vrátit a přečíst si ho znova.

Vlče: to tvoje vyřádění se dopadlo na výbornou, zvláště v Rwakkově Queen Heart, kde se mi velmi moc líbí takové ty modré růžičky (či co to je) namísto běžně používaných hvězdiček.

Frolda: věc názoru a vkusu. Porovnávat poezii a prózu mi přijde úplně zbytečné, obojí má své vlastní výrazové prostředky, které působí na čtenáře jiným způsobem a mají svá měřítka kvality.

hviezdosz: za modré růžičky místo předělů patří pochvala Drawirm Doufám, že se letos objeví víc ilustrátorů, kteří by se pustily do podobného experimentování.

Pro ty kterým to náhodou uteklo. Jedna recenze sborník 2015/2016

Přeji příjemné počtení a děkuji autorovi za práci kterou si s tím dal.

Dovolím si po dlouhé době přispět i se svými názory na povídky jako takové. Nebude to sice tak smysluplné a aktuální jako se povedlo hviezdoszovi, ale znáte mě..


Oživování mrtvého vlákna, připomenutí si literárního díla, povzbuzení autorů následujícího ročníku, buzerace a pitvání se v minulosti? Inu, přeberte si to sami dle svého a pak si neste následky

Čtení na vlastní nebezpečí




Je to už víc rok, co mi na stole leží knížka, na jejíž obal se neustále dívám a stále odkládám její přečtení.

"Už dost," řekl jsem si! Předminulý ročník rozhodně obsahoval díla, která mne dokázala zaujmout, takže jak si stojí ten poslední, a také jediný, na kterém jsem se i podílel?

I když s křížkem po funuse.. kdo ví, kam až se mezitím autoři posunuli, a zda si ještě vzpomenou.

Dovolím si tedy jako bunus připojit i kritiku druhé osoby, nebrony, která je ovšem obecně víc sečtělá než já.


LITERÁRIUM:

Poslední dobou se mi v soukromém i profesním životě nakupilo dost problémů, které je třeba postupně vyřešit, takže cokoliv, co mi na chvíli odvede myšlenky jinam, se vítá. A jak se praví v předmluvě, možná přišel čas "ničit upřímnou kritikou".

Já vyslovit kritiku mohu, vy ji přijmout nemusíte - to je na tom to krásné. Buď vám to pomůže nebo naopak bude naprosto "mimo mísu"

---

Tanner a Wendy:

Téma povídky je rozhodně.. jiné než jsem čekal. Na poníky.

Rozhodně není mimo mísu, ale připadalo mi, že to mohl být stejně tak příběh o lidech, a nic by se nezměnilo. Na druhou stranu, proč by poníci nemohli řešit stejné problémy jako my lidé, že? A popravdě, na straně 18 mne děj začal víc než zajímat - nebyl jsem ani v polovině a už mne napadl asi tucet důvodů absence.

Obvykle nepřemýšlím u věcí, ke kterým nic necítím, čili ten příběh má cosi do sebe.

Takže, ačkoliv vše, co bude v následujících řádcích je pravda (z mého pohledu), pokud nechceš (autore), nemusíš to brát jako problém - od strany 20 se mi podařilo "nahodit vstupní filtr"* a tvou formu jsem si nahradil svou, a tak jsem snadno dočetl příběh až do konce. Po nesmělém začátku se mi nakonec celkem líbil.

*) jak taková blbost funguje? Čteš po celých větách a mozek si to už přebere po svém


Druhý konec podkovy: Musím říct, že mi to připomíná moc lidi. Spíš než o ponících je to prostě o dvou mladých. Navíc si neumím představit, jak spolu poníci spí v posteli. Prostě.. řešení příchodu do jiného stavu a co s tím dělat.. povídka dobrá, jen to téma.

Pozn. Martin: koně v posteli by spolu "spali" opravdu blbě



Zlatavá záchrana & Zecora & Půlnoční hodina & Od Discorda pro Fluttershy

Docela mne překvapil složitější začátek. Bylo to příjemné překvapení, byť teda ono "nelze" tam moc nesedí, ale proč ne - proti rýmu AABB to bylo skvělé počtení. Jen kdyby vydrželo o něco déle.


Druhý konec podkovy: Co se týče první, ačkoliv básničky nemusím, tato se mi líbila. Napínavá do poslední chvíle, a hlavně to dobře dopadlo. Opravdu se povedla. Co se týče druhé: Zecora furt rýmuje, ale v této básničce jsem skoro žádný rým nenašla. Nelíbila. Nejspíš vlivem té první. Půlnoční hodina: nevím, chybí mi tu nějaký děj. Taková "Chvilka na parketu". Nezaujala. Discord: První, co mě napadlo a očem jsem pak přemýšlela, že v minulém Sborníku si Fluttershy vzal, tak proč si teď bere Angela? Ale jinak vím, že ji psal jiný autor. Jinak je pěkná.



Láska andělská:

Pomalé tempo, na které se dá hned přejít, dlouhá souvětí, bohaté slovní výrazivo.. jsem v nebi.

Líbí se mi, že zbytečně nevysvětluješ (například kdo je Twilightin manžel), nechává to prostor pro spekulace (či, řekněme, představivost).

Nakonec jsem rád, že jsem neilustroval zrovna tuto povídku - byla by to škoda (stávající kresby ji velmi dobře doplňují).

Lektvary ve stylu Shrek

Hezké téma subjektivního pojetí dobra, asertivity, přemítání o tom, jak "strašný" život vlastně jeden má a trocha té sebereflexe. A nakonec hezký, a celkem i překvapivý závěr (který na sebe neupozorňoval už od půlky příběhu, jak bývá někdy zvykem).

Kde nic není, ani Martin nemůže brát, tak jen doufám, že laťka nebyla nastavena příliš vysoko, protože jsme teprve na začátku Sborníku. Tuto kvalitu těžko dostanu z hlavy a bude tedy hrát srovnávací roli i pro zbytek tvorby.

Druhý konec podkovy: Kouzelný lektvar? Překvapilo mě, že se děj odehrává v budoucnosti, kde jsou už všechny vdané. Králík mi připadá jako sobec. Nejsem si jistá, jestli by byl pro ni vůbec ten pravý.



U sta mořských ďasů:

Kapitán Dave

Dobrá hádanka. Tu ještě neznám (těch asi bude víc). Možná bych ji přeformuloval do tvaru "jednoho temnotou provádí, zatímco jiného do ní uvrhne".

Dobře napsaný dobrodružný příběh, který není celý jen o akci. Vybavují se mi filmy Planeta pokladů a nebo Sindibád - Legenda sedmi moří.


Pro korektory: "čas a vzdálenost neubíhali"? Asi jediná drobnost v jinak zřejmě dokonalém textu (snad až na to, že tak trochu šetříš otazníky).


Osobně mám bohužel zkušenost, že komáři mají často oheň (nebo repelenty) u zadku


Nemůžu si pomoct rýpnout, ale když je tak těžké se na ten ostrov dostat, kdo tam vozí tolik zlata a šperků? A k čemu je Orlovi? A šperky jako důkaz?

Povídka byla dobrá, jen ten konec.. je takovej divnej.

Možná to je v tom, že budu asi víc "romantik" než "dobrodruh" (nebo dobroduch?) a na můj vkus tam bylo víc mrtvých než živých.

Druhý konec podkovy: No, to zase bylo.. Ukecanej poník. Připomíná mi to Sindibáda, co si pořád něco vymýšlel - dostane flašku a něco z něj vypadne. A pokud jde o děj? Támhle je někdo zabil, támhle někdo umřel.. Apropo: Copak je loď nafukovací? Těch poníků tam muselo být na začátku fakt hodně. Povídka byla alespoň napínavá.



Jazyk květů:

Docela se mi líbilo, když jsem si uvědomil teprve na několikáté straně, kdo že je to vlastně vypravěč. Mnohé povídky mají tendenci vykecat všechno na začátku, nikoliv tato. Sice jsme se v ději zatím neposunuli moc daleko, ale všechen ten popis člověku (nebo poni) dává čas přemýšlet nejen o tom, co se zde píše, ale vybavovat si věci ze svého života.


Jak se postupně nabalovalo víc a víc paralelních dějů, neustále jsem přemýšlel, jaká asi bude hlavní pointa. A to uvědomění si až někde za půlkou, že vlastně čtu "červenou knihovnu"

Proč se mi jako jediná podobnost vybavil díl seriálu Sally o jazyku květin, shodou okolností také ve školním prostředí? Asi mám moc úzký záběr..

Poslední dvoustrana byla naprosto famózní. Celou povídku bych rád viděl jako dvojdíl FIM. Bez úprav.

Druhý konec podkovy: Takže.. Vzala si někoho jiného, než měla ráda. Toho, kdo jí měl rád, tak nechala běžet. Vlastně šlo taky takového "podvodníka" jako Angel.. Ale co říct víc? Normálně dokáži poslat někoho do háje běžně, ale tady nedokáži říct moc svůj názor na povídku. Alespoň jsme se dozvěděli, co znamenají ty květy a jejich významy.



Srdečné pozdravy z Ponyvillu:

Myslím, že těch popisů (například jak kdo vypadá) mohlo být méně. Nepřidává to moc ději. Pravda, ale ani nezdržuje. Jen prostě při čtení mám takový pocit prázdnoty.

Převyprávět již známý příběh z jiné perspektivy je celkem zajímavý nápad, byť se hlavně ve filmech objevuje celkem často (Lví král, Karcoolka).

Motýlí ostrov? Mix Mužů v černém a Velké šestky? Už jsem čekal, že mezi vybavením bude speciální elastický toaletní papír


Ehm, rádiové vlny sice mohou mít neomezený dosah, ovšem to záleží mj. na výkonu vysílače (a nebo jej kompenzovat přijímačem, ale pochybuji, že by poníci měli Deep Space Network). Ale třeba je to ruská výroba (i s podvozkem) PKZ. RVHP. FLDSMDFR. Otočný ciferník na 80 znaků musí vypadat asi zajímavě. A klávesnice do kapsy jakbysmet. Pro někoho s kopytem.

Povídka byla taková směska parodií vsazená do světa poníků, a bohužel (z mého pohledu) tam byly naroubovány bez rozmyslu lidské technologie. Zajímavější je vždy vymyslet něco, co se evolučně hodí právě pro poníky. Zde popis technologií spíš trochu utlačoval samotný děj.

Co bylo na povídce asi nejvíc zajímavé, byla poslední stránka, kde jsme se dozvěděli, kdo je vlastně oním vypravěčem (byť se musím přiznat, že jsem po tom během čtení nějak ani neměl potřebu se pídit).

Forma je provedená velmi dobře. To spíš obsah nebylo něco, co by mne zvedlo ze židle. Ano, už samotný nápad, jen tím, že existuje na papíře, je IMHO něco "nového" (kolik takových fanfikcí už bylo napsaných? Víc než nula určitě), ale spíš bych zatím tuto povídku hodnotil o něco hůře než ostatní, co jsem zatím četl.

Druhý konec podkovy: Hraní si na detektivku. Nevím, co o tom říct. Bylo to docela dobré, ale jinak bez komentáře. Nevyčnívá nad průměr.



Queen Heart:

Změna času ve vyprávění je zajímavá (vracení se do minulosti). Odpovídá skoro až těm kriminalistickým seriálům, co teď běží v televizi. Pomáhá to nejen posouvat se v příběhu, ale také poznávat lépe jednotlivé postavy, aniž by bylo nutné vkládat do hlavního děje tuny popisu.

Když na to nepřijdeme my dnes, můžeme alespoň položit základy vědění pro naše následovníky.

Je jen trochu škoda (a to nemyslím v rámci příběhu, ale obecně), že tu opět trochu sklouzáváme do kopírování lidské společnosti, jako kdyby se snad nějaká jiná civilizace nedokázala obejít bez našich neduhů (dluhy). Dějová linka by fungovala i tak.

Přemýšlím, jak moc se může poníkovská společnost změnit za 18 let? Zde snad není ani místo pro nějakou velkou technologickou revoluci, natož změnu státního režimu jako u Poldy. Jo, v lidské společnosti, pokud byste létali 58 let kdesi ve vesmíru, by to bylo asi něco jiného, ale u poníků s podobným technologickým vývojem a současností? Spíš bych čekal větší šok z případné ztráty příbuzných (či společného času s nimi).

U této povídky jsem čekal, jak že vlastně dopadne a musím říci, byť jsem neměl vlastně žádná očekávání, zklamán bych rozhodně nebyl ani v opačném případě. Je to povídka, která si zbytečně nehraje s násilím, a přesto dokáže působit dost silně.

Update: Původně to tak nevypadalo, ale nakonec se mohu do povídky i vcítit. Letošní rok byl na palici víc než obvykle (problémy s autem, množící se mega průšvihy v práci, odchod důležitého zaměstnance), ale týden po přečtení se přidala i samotná smrt. Na druhou stranu, pokud jste za jeho života pro dotyčného udělali, co se dalo, zbývá už jen nechat dotyčného odejít v pokoji. Doufám tedy, že náš kocourek své stáří prožil tak dobře, jak jen mohl.

Druhý konec podkovy: Bylo to docela smutné. Zarazilo mne už jen to, že poníci, kteří melou neustále o přátelství, dovedou být takoví zlí. Vydírání, půjčování peněz, vymahači dluhů, násilí, ztráta rodiny... Co jste to za lidi?



Elementy Harmonie & Sen o Fluttershy & Exploze na obloze & Zrod princezny & Od smutku ke smíchu:

Opět tu narážím na (z mého pohledu) dva problémy: strohost použitého jazyka ("přechodníky a spol." to nezachrání) a nesladěné časování (doba, za kterou přečtu jeden řádek, neladí s dobou, za kterou přečtu druhý, který se s ním má rýmovat). Výjimku tvoří snad jedině "mezi její..věrnosti".

Bojím se, že obrázky tu zcela zastiňují literární dílo.

Pro korektory: Po oslovení (Fluttershy) by se měla psát čárka (a pomohlo by to i časování). "by jsme"? Ale fuj hyperkorektnost? Ale jinak je "Sen" o něco lepší co se týče formy než báseň předchozí.

Jen mi básnění autora přišlo trochu pouze jako lamentování na tím, jak zlý a zkažený je svět.

Jaký svět si uděláme, takový budeme mít

"Exploze na obloze" mi svou jednoduchostí připomíná mé pubertální básničky "Byl tam také Trhač - skvělý to byl vrhač", bohužel v tom horším slova smyslu.

"Zrod princezny" je takový mix. První část má tak nezkousnutelnou formu, že se nemohu soustředit na obsah. Naproti tomu od "Twilight do své knihovny běžela" nastal jakýsi zlom, zlepšila se forma i časování. Méně je někdy více.

Poslední básnička patří ale mezi ty lepší, byť semtam něco drhne (3 řádky naprosto v pohodě, 4. s jiným tempem, ale tentokrát se na to dalo zvyknout).

Obsah hodnotit nebudu, protože vlastně nepřináší nic nového proti seriálu.

Druhá možnost je, že básničky jsou naprosto v pořádku a já jen nejsem schopen se přizpůsobit nezvyklému tempu.

Druhý konec podkovy: Za prvé, Elementy: tato báseň byla pěkná - charakteristika všech poníků v rychlosti. Sen: bože, kdo na ní zase myslí? Nějaký tajný ctitel nebo kdo... asi člověk? Který si myslí, že kdyby byla něco jiného než poník, tak by si s ní mohl rozumět? Exploze: mno.. jo. Krátká, ale je pěkná. Co o tom mám říct? Zrod: Také přemýšlím, co o tom říct. Pěkná je, spíš mi to připadá jako příběh než báseň. Taková zkrácená verze ze seriálu. Smutek: Pochopila jsem to tak, že život jí změnil ten den, kdy poznala (nepřímo) ostatní kamarádky, a tím se jí svět rozjasnil.


Na Cestě:

Mám asi tendenci přemýšlet, jak bych něco napsal já sám, ale.. hned na začátku: "je už.. je tu.. tu.. je tu.." ?

Téma povídky: No, myslel jsem, že Baroni bude ve Sborníku jediná válečná tématika. Ale alicorn? A příčina konfliktu? Inu, nezbývá číst dál a doufat, že se vše vyjeví..

Což nenastalo. Povídka se zajímavě rozjela, vynořilo se množství otázek a pak.. prostě konec.

Na to, jak byla krátká, ale nebyla tak špatná. V podstatě tu necháváme většinu věcí na čtenáři - aby zapojil svou fantazii, a domyslel si zbytek děje. Na postapokaliptickou povídku se to četlo překvapivě dobře.

Druhý konec podkovy: Proč vlastně přišli poníci o všechnu moc? Kdo ukradl Elementy? Princezny Luna a Celestie padly? A vládu přezval, kdo zrovna mohl. Nevím.. je to takové zmatené. Jen přemýšlím, kam se ztratilo těch 5/6 ponic a proč zanikl ten jejich svět. Takové neukončené.. nikde není, jak se to bude řešit. Člověk by čekal trochu lepší konec.

Pozn. Martin: daná osoba nemá ráda filmy bez konců



Návrat Baronů:

Povídku jsem logicky četl stále dokola už během tvorby kreseb a tak si myslím, že nebude fér ji hodnotit. Rozhodně je totiž.. "jiná". Z mnoha důvodů.

Druhý konec podkovy: Sadistické. Vůbec nechápu, proč se všichni vraždí. Poníci mají být mírumilovní a nemají se rvát o nic. Povídky v minulém ročníku se mi zdály lepší. Nesedí mi to prostě na poníky - ti si mají pomáhat, takže nevím, proč spolu válčí.. hergot, a kvůli čemu vlastně vůbec válčí? Bojovat kvůli území nebo ženský?! Zbytečně tam umírá tolik poníků a všeho.. kvůli jednomu.

Pozn. Martin: což je v podstatě trilogie Pán prstenů, jakožto následek rozhodnutí Isildura

---

GALERIE:

Nápad s krátkými povídkami a ilustracemi má opravdu něco do sebe. Texty jsou dlouhé tak akorád, takže je rychle přečtete a zatímco je máte ještě v hlavě, můžete o nich přemýšlet, a tak si vlastně příběh prodloužit dle svého.

Navíc se tím pádem střídají rychle různí autoři a jejich styly, takže to jako celek ani nemůže sklouznout do fádnosti.

Potutelně?

Říká se, že čtení rozšiřuje slovní zásobu. No, minimálně musíte občas sáhnout po slovníku Ale "zazračit"? To ani offline slovník z roku 2002 nezná. Kdybychom všichni používali veškerou slovní zásobu našeho bohatého jazyka, asi bychom se nedomluvili.

A jestli mají opilci podobné sny, možná začnu uvažovat o chlastu