Malý tip - aby úvodní příspěvek byl přehlednější, do názvů povídek, které máš nyní tučně, bych zasadila odkaz na danou povídku.

EDIT: Výborně. Vypadá to nyní lépe, nemyslíš?

Všeobecne, nemusí to byť MLP.

Tento týden mám totálně zabitý, ale ten další sem plánuji dat svoji druhou MLP povídku a pořádně se podívat na formátování

Hříbátko se sirkami
Už vím co mi tam celou dobu nějak nesedělo, je to ten konec. Když jsem to četl, působilo to na mě dojmem pěkné pohádky, mělo to dobrý náběh pro poučení a říkal jsem si, kam se to dostane. Jenže náhle *šmik*, jako kdyby se příběh roztřihl na dvě různé části, které k sobě ani pořádně nepasovaly. Ta druhá část naprosto dala nulový význam té první. Závěrem jsem měl pocit, že jsi povídku potřebovala náhle ukončit. Přechod chtělo udělat jemnější, blíže čtenáře senámit se situací, která se děje. Střídat situace, kdy klisnička sní, rodiče ji hledají a v závěru by se obě dějové linie skloubily dohromady. Hraj si s tím, nesnaž se spěchat, nic nemusí být napsáno za jeden večer.

Po dlouhé době sem přidávám přepsanou a předělanou pracovní verzi první kapitoly mé rozdělané knížky Elemyn: Strážci světla.
Snad se vám bude líbit

Domov v plamenech

Co se týče obsahu, trošičku tápu. Jména, lore a takové věci. Ale jelikož je to teprve první kapitola románu, tak se ani moc nedivím. S každou další kapitolou se snad budu dozvídat víc a víc Každopádně budu tuhle knížku sledovat, vypadá to na úžasné dobrodružství

A chyby? Heh, spočítal bych je na prstech jedné ruky! Nechala sis někým udělat korekturu, nebo sis to zkontrolovala sama? Tak či tak to má velmi vysokou gramatickou úroveň

Trochu rozšířím, co pravila Aidrien. V literatuře se odstavce typicky dělají odsazením a jak sama říkáš, Winter, jedná se o první kapitolu knížky, tudíž pokud plánuješ podporu i jiné verze než elektronické (u elektronické verze přeskočení řádku kvůli odstavci tolik nevadí vzhledem k tomu, že nespotřebuješ tuny papíru) měla bys text vsadit do klasického formátu.

V literatuře se způsob vynechání řádku užívá, ale jinak než to teď děláš ty. Většinou se strukturují odstavce, které se točí kolem jedné tématiky a jakmile se potebuješ přesunout ve scéně, přeskočí se řádek. Ukážu to na příkladu, jak by to mohlo fungovat:

Mějme kapitolu, která bude mí tři scény:
1) Lov zvěře
2) Pečení masa
3) Spánek

První část se bude týkat lovce, který stopuje zvěř, aby ji následně mohl ulovit. V jednotlivých odstavcích popíšeš celý průběh: co se mu honí hlavou, co vlasně loví, popis samotného lovu. Tohle je první scéna a jakmile ji dopíšeš, můžeš pokračovat dále v psaní odstavců na nový řádek a nebo jeden přeskočit a dát tak čtenáři najevo, že došlo k ukončení nějakého děje. Druhá scéna bude mít obdobný postup a jakmile dopíšeš i tu, opět vynecháš řádek a zase uděláš to samé.

Teď jsem se s tímto principem opět setkal a jako čtenáři mi to vůbec nevadilo ba naopak, docela jsem ocenil, že jsem věděl, že se něco událo a v momentě, kdy jsem došel k prázdnému řádku, jsem si mohl v klidu promyslet, o čem celá scéna byla, než jsem se vrhl na další.

Doufám, že jsem ti trochu pomohl osvětlit, proč je styl odsazení a vynechání řádku pro každý odstavec z funkčního hlediska nepatřičný.

[spoiler: Psáno pozdě večer, omlouvám se za případnou nesrozumitelnost a chyby.]

Keranis: Svět bude představován postupně, nemusíš se bát
Jinak děkuji, ke korektuře jsem se dokopala sama, budu ráda, když mi zbytek chyb napíšeš
Aidrien: Děkuji za upomínku, upravím to
Tuxíku: Děkuji, zkusím to upravit