Bronies a křesťanství

[Fahu]

Co se týče vysílání signálů, tak hvězdy vysílají světlo/sluneční vítr, dále pak rádiové signály (pulsary, černé díry), a ve svých atmosférách také zvukové vlny..

Aha, ok.

Šance, že se 2 částice v tomto prázdném prostoru potkají je minimální (asi jako šance, že vás na oběžné dráze trefí satelit, přestože je jich tam hromada), nicméně pokud se tak stane, a tyto 2 částice se spojí (nejsem fyzik, a myslím, že některé částice se zrovna v láce moc nemají, resp. neudrží se), tak budou mít z hlediska okolí 2x větší gravitační sílu než ostatní částice, a tedy by na sebe mohly nabalovat "materiál"..

Toto nabaľovanie náhodnými stretnutiami časticu po častice by bol extrémne pomalý proces. Ak by sa vytvoril nejaký zhluk materiálu takýmto spôsobom, alebo dokonca čierna diera, tak by sa skôr vyparila ako by stihla narásť. A po nejakom čase by expanzia vesmíru oddelila všetky častice od seba, takže by sa už nemohli stretnúť.

[Martin]

Černá díra by se asi nevytořila (resp. nejdřív by spíš vznikla hvězda, ale nevím, jaká fyzika bude v tomhle vesmíru vůbec platit), resp. by se muselo nabalování materiálu tak výrazně (expencincálně) zrychlovat, že by dřív došlo k velkému třesku než ke vzniku černé díry.. a že by to dlouho trvalo? Vzhledem k tomu, že by byl vesmír defakto mrtvý, resp. by nebyl nikdo, kdo by to mohl pozorovat, a ani měřit by se to nedalo, by bylo už celkem jedno, zda by to trvalo tisíce milard nebo miliony milard let.. No, ono je otázka, do jaké doby bude expanze vesmíru probíhat, resp. kdy "dojde" temná energie.

Ale raději budu s OffTopicem končit

[Nouth]

Osobně jsem nejblíže buddhismu, ale myslím, že všechna vážně myšlená náboženství mají v zásadě pravdu.
Věřím, že když se odfiltrují odlišnosti v rituálech, a věci, které byly do náboženství vloženy jako agenda pro pozemské účely*, zbyde základ, který je všude stejný, a na kterém se všichni schodnou, tedy to ,,žít život dobře" (extrémně obecný výraz, vím xD)

Myslím, že podceňuješ odlišnosti náboženstiev. Ak som dobre pochopil, tak tvrdíš, že to, čo majú všetky náboženstvá spoločné, je pravda. To by znamenalo, že 99% (ak nie 100% ) z ľubovoľného náboženstva je na nič. Po tom, ako vyhodím všetko, čo nie je v iných náboženstvách, asi naozaj zostane len "žiť život dobre", čo samo o sebe nedáva veľkú informáciu, pretože ľudia majú rôznu predstavu o tom, čo je dobré (o tom práve hovorí tých zvyšných 99% náboženstva).

Ah, promiň, nepřesně jsem zformuloval myšlenku
[VN - tento tag značí, že vše v něm označené je můj vlastní názor, který nikomu nenutím za absolutní pravdu Pro ušetření času v tomhle tagu nepíšu všechny ty dle mého názoru etc., celý obsah takový totiž je.]
Ne že by 99 % bylo na nic. Na nic je jenom pár procent, a to ty, které hlásají vysloveně zlé věci (typu ,,lidé následující jiná náboženství jsou psi které náš bůh nenávidí, všechny je pobijte (příklad. Korán, Bibli ani jiné náboženské spisy jsem nestudoval, takže nemůžu posoudit zda se někde podobná formulace vyskytuje)).
To ostatní - tedy ty soubory pravidel, podle kterých se má člověk chovat (desatero, 4 vznešené pravdy apod.) jsou metody, jak dosáhnout cíle. A všechny jsou použitelné. Myslím, že člověk držící se celý život desatera a člověk následující 4 vz. p. dosáhnou stejného cíle. Stejně tak je funkční metoda jak modlitba tak meditace, i když se možná v něčem liší. A stejnou funkci může mít i ateistická filosofie - pokud má člověk morální zásady, díky kterým zamýšlí a činí dobře, nezáleží na tom, zda věří v boha nebo ne. Stejnětak modlidbu či meditaci může nahradit jednoduchá schopnost uklidnit se.
Hlavní důvod, proč existují různá náboženství je ten, že každému člověku je blízká jiná metoda dosahování onoho cíle. Někomu bude příjemnější křesťanská metoda, jinému buddhistická, dalšímu pohanská a dalšímu ateistická, atd. atd. .
Tímhle nechci zlehčovat existenci (b/B)oh(a/ů) a snižovat ho do pozice jakési pomůcky pro prvňáčky - myslím, že všechna náboženství popisují stejného boha, nebo lépe, stejný vyžší princip. Některá si ho rozvrhnou do více personifikací, některá nepersonifikují, některým stačí personifikace jedna... na podstatě onoho principu to však nic nemění.

Pointa tedy je v tom, že nelze říct, že třeba polygamie je dobře nebo špatně. Já si polygamní vztah dokáži jen velmi těžko představit, ale věřím, že existují jedinci, pro které bude takový vztah naopak přínosnější a více obohacující než monogamní.
[/VN]

[Fahu]

Vďaka za lepšie vysvetlenie, Nouth.

Ne že by 99 % bylo na nic. Na nic je jenom pár procent, a to ty, které hlásají vysloveně zlé věci (typu ,,lidé následující jiná náboženství jsou psi které náš bůh nenávidí, všechny je pobijte (příklad. Korán, Bibli ani jiné náboženské spisy jsem nestudoval, takže nemůžu posoudit zda se někde podobná formulace vyskytuje)).

V mojej skúsenosti je naozaj 99% náboženstva hlásanie zlých vecí. Ale to môžem byť len ja. Ak si nečítal Bibliu, prečítaj si ju. Je to oči otvárajúca skúsenosť, stojí to za to.

To ostatní - tedy ty soubory pravidel, podle kterých se má člověk chovat (desatero, 4 vznešené pravdy apod.) jsou metody, jak dosáhnout cíle. A všechny jsou použitelné.

Hovoríš, že ak odstránime zlé veci, tak to, čo zostane bude dobré. To je tautológia. Problém je zistiť, ktoré veci sú zlé. Ja si napríklad nemyslím, že všetkých 10 prikázaní je dobrých (a neexistujú ani ľudia, pre ktorých sú dobré).

Myslím, že člověk držící se celý život desatera a člověk následující 4 vz. p. dosáhnou stejného cíle.

Pod tým cieľom myslíš mierové spolunažívanie s ostatnými členmi spoločnosti, alebo niečo také?
Nemyslím si, že všetky metódy vedú k rovnakému cieľu. Je veľký rozdiel medzi tým, čo si predstavuje budhistický mních a americký kresťanský fundamentalista pod náboženstvom a spiritualitou. Je rozdiel v tom, čo od náboženstva očakávajú a čo pre nich znamená.

Poznámka na okraj: Nepadla reč o mytológii náboženstiev, bez mytológie sú náboženstvá len etika a etika nepotrebuje nadprirodzenosť na to, aby fungovala. Hlavný dôvod, prečo u mňa vyhráva ateistický prístup je, že nemá žiadnu mytológiu - nevyžaduje, aby človek niečomu veril bez dostatočných dôkazov.

[Nouth]

-snip-

Ah, máš pravdu, cíl jsem měl asi vysvětlit dřív než jsem se pustil do hlubších popisů
Za cíl považuji duševní rozvoj jedince. Špatně se to popisuje, ale máš pravdu - zahrnuje to mírové soužití se zbytkem světa, jak na úrovni praktické, tak na úrovni duševní. Tedy oprostění se od negativních emocí, strachu, nenávisti, a podobných.
K tomuhle cíli je dle mého názoru možné dospět jak cestou buddhistického mnicha, tak cestou křesťana ve státech. [VN] Ale znovu platí, že každá duše je jiná, a pro každou je tedy vhodnější jiná cesta (možná je to způsobeno náturou duše, možná již dosaženým stupněm rozvoje). Strašně moc ale záleží na tom, co se člověk z toho náboženství rozhodne přijmout jako nejdůležitější. Pokud si vybere z křesťanství morální zásady, myšlenku všemilujícího Boha, a nebude se znechucovat nad tím, že někdo uctívá jeho Boha pod jiným jménem (velmi obecně řečeno, toto samozřejmě není vše), může se rozvíjet správným směrem. Pokud se rozhodne, že stoprocentní dodržování správného ,,názvosloví" a rituálů je důležitější než láska k bližnímu a snaha o odpouštění(znám takový případ :/ ), myslím, že život který povede jeho rozvoji příliš nepomůže.

To samé bude platit u buddhistického mnicha. I když se mi osobně zdá buddhismus jako náboženství s nejmenším prostorem ke špatnému výkladu, určitě budou existovat i mniši, kterým se dařit nebude, kteří třeba zabřednou v žalu z tvrdého klášterního života, etc. Důležité je, aby si člověk vybral metodu, která je mu blízká, ne aby se v něco pokoušel věřit protože ho tlačí rodiče, společnost, ,,přátelé". Spíš se tak (imo) trefí do té, ze které si bude schopen vzít to dobré.

Tautologie to samozřejmě je, no A odstraňování zlých věcí je problematické. Já se spolehnu na intuici a na to co cítím že je dobré, kdo ve svou intuici nevěří, bude se muset spokojit s nějakým jiným modelem.

Osobně by mě zajímalo, které z přikázání v desateru považuješ za nedobré pro kohokoli . Bohužel ho neznám v plném znění z originálu, takže nemohu vyhmátnout nějaké detaily, ale tipoval bych Thou shall have no other gods before me ? Či je v některém v plném znění zahrnut příkaz k aktivnímu šíření křesťanské nauky ?

Bibli mám na seznamu plánované četby již pěkně dlouho, ale stále ji odkládám :/ Určitá osoba mě k tomu neustále nutí svým tlakem (stylu ,,Čti slovo Boží teď, nebo se usmažíš v pekle ty pitomče!!"). Nechce se mi číst ji pod vlivem téhle negativní asociace, když to budu číst ,,abych mu vyhověl", zajisté se mi nepodaří z toho vstřebat tolik, jako když si to přečtu později v klidu z vlastní vůle.

[pozn : Teď jak si znovu pročítám tvůj příspěvek jsem si všiml, že jsem přehlédl slovo fundamentalista. Fundamentalismus považuji za škodlivý přístup, protože generuje negativitu k lidem, kteří se doslovně nedrží určitého náboženství.]

Co se mytologie týče - můj názor na ni je, že zastává funkci jakési pomocné berle - pro některé bude jednodušší se rozvíjet pod vládou starce na obláčku či víceúdé bytosti se sloní hlavou. Já osobně věřím, že vyšší princip existuje, a to mi stačí.
Myslím, že je úplně jedno, zda se modlím k Artemis, Bohu, Krišně (bohové všech světových náboženství vědí, jestli jsem to jméno napsal správně), Vesmíru, nebo se nemodlím vůbec a jenom přeji lidem okolo dobro. Je-li základní myšlenka (tedy - přeji sobě i ostatním tvorům dobro) stejná, efekt se nemění.

Mám takový pocit, že jsem nějakou důležitou otázku zapomněl odpovědět. Je už ale pozdě, takže snad zítra :3

[Fun1k]

Jsem jednou začal číst Bibli, ale musel jsem zkončit, protože přišla povinná četba k maturitě (ve které mám už tak skluz, protože většinou čtu to, co chci, ne to, co je na nějakém seznamu). Další důvod, proč jsem se nedostal moc daleko za Genesis je, že je to neskutečně nudné; z toho, co jsem zatím četl, byla nejúnavnější pasáž o tom, kdo se komu narodil, jak dlouho žil, kolik měl potomků atd. To jsem radši jen prolétl, protože bych si to nezapamatoval (navíc Bibli nijak hloubkově nestuduji,, chci si jí jen přečíst, takže si to můžu dovolit).

[Martin]

zahrnuje to mírové soužití se zbytkem světa, jak na úrovni praktické, tak na úrovni duševní. Tedy oprostění se od negativních emocí, strachu, nenávisti, a podobných.

Víte, toto je velmi úžasný cíl, ale mám s ním celkem jeden problém..

Pokud vezmu v potaz jen křesťanství (protože asijská nábožeství mají obecně k životu mnohem větší úctu obecně), definice žít v míru byla napsána v době, kdy se lidé považovali za něco extra. Dnes čím dál tím víc zjišťujeme, že inteligence zvířat (včetně ptáků, u kterých bychom to nečekali) dosahuje téměř shodné úrovně s naší, že dokáží projevovat emoce, mají empatii, pohřební rituály. A tedy že je nesmyslné stavět člověka jako bytost nad ostatní tvory. Pokud si za touto myšlenkou stojíte, můžeme se časem setkat s vyšší formou života, která si bude myslet totéž. A co pak? Mravenečník si taky může myslet, že je na vyšší úrovni než mravenci, které požírá, ačkoliv oni mají mnohem vyvinutější společnost než on. A nehledě na fakt, že nás, jakožto "dokonalé" boží bytosti, dokáží skolit ti nejmenší tvorové na světě - viry a bakterie. A konec konců, i zvířata stvořil podle Bible Bůh a to dokonce i dřív než nás (alespoň v něčem se Bible blíží evoluční teorii). A pokud se tedy máme odprostit od všeho "zlého", jak toho chceme dosáhnout, když budeme dál vybíjet ostatní tvory, i když jen pro účel našeho vlastního přežití. Ano, můžete namítnout, že v přírodě to tak chodí. Ale také je tam běžné víceženství a je rozšířená homosexualita. To jsou věci, se kterými církev a lidstvo jako takové zrovna moc nepočítá, není-liž pravda?

Také tu padla otázka konat "dobro". Nevím už kde, ale někde jsem četl velmi zajímavou myšlenku. Na světě neexistuje nic jako zlo nebo dobro. Každý tvor na zemi koná ze sobeckých důvodů. Zvířata, aby přežila a předala své geny. Lidé proto, abychom se měli lépe. Nikdo nebude dělat odporné věci jen proto, aby byl "zlej". Pokud ano, pak je to ale narušený jedinec, a to nesouvisí s lidskou povahou. Je to prostě "vadný produkt". Někdo se narodí s 6 prsty a někdo holt se špatným mozkem. Konáme věci tak, abychom z nich něco měli. Když vykradete banku, děláte to proto, abyste měli peníze. Když si leháte pod vlak, děláte to kvůli adrenalinu. Když nezištně pomáhá druhým, děláte to proto, že z toho pak máte dobrý pocit. To, co je "dobré" je prostě souhrn pravidel, na kterých se část společnosti dohodla. A jak sami víte, někdy jsou i docela nesmyslná a kontraproduktivní. A každá společnost je navíc má nastavená jinak.

[Flutterian]

Jamis nadhodil, jestli jsme se zamysleli někdy nad tím, proč vás argumenty protistrany v diskusi o náboženství děsně naštvou (ať už jsme věřící, či ne).

Úvaha vyžaduje respektování logiky, a to z křesťanského pohledu není možné: vztah s Jahvem, Celestiou nebo s kýmkoliv se neřídí logikou: když se nám někdo líbí, logika jde stranou. Proto také křesťané místo vyvozování používají asociace. Fatální pro křesťana je, když ze svých asociací pokouší vyvodit závěr. Vztahy nejsou logické, a proto z nich vyvozovat nelze. Stejně fatální je, když se skeptik pokouší z logiky vyvodit pravidla pro víru.

Důsledkem onoho selhání je pak pokus o znásilnění světa k obrazu svému: snaha o potření poníků jako modly či snaha o vymýcení bohů. Pokud vedeme úvahu, předpokladem je respektování logiky a schopnost nadhledu. Pokud probíráme vztahy a víru, předpokladem je empatie, prožívání - opak nadhledu.

Křesťanovi tedy nelze rozebírat víru v Jahveho na axiomy, skeptikovi tedy nelze citovat bibli. Před zahájením dialogu by se ti dva měli shodnout, co vlastně zkoumají a jaký přístup k tomu hodlají použít.

[harodd]

Naprostá většina křesťanů (prakticky všichni) ale poníky jako "modly" nevidí.

[Hotsteppa]

Jamis nadhodil, jestli jsme se zamysleli někdy nad tím, proč vás argumenty protistrany v diskusi o náboženství děsně naštvou (ať už jsme věřící, či ne).

Môže to byť preto, že dotyčný veriaci sám nemá jasno v otázkach svojej viery (nech už verí v čokoľvek) a preto ide na svojho spoludiskutujúceho plamennými rečami, citovaním pravidiel / noriem / predpisov svojho náboženstva a jeho argumenty sú v skutočnosti obrana pred vlastnou neistotou. Človek však musí vedieť, že ak mu má diskusia niečo dať, musí risknúť, že ho názory spoludiskutujúceho môžu zraniť alebo nabúrať jeho pracne vybudovaný systém. Ak sa tak stane, môžu sa stať dve veci:

1. veriaci začne racionálne a kriticky skúmať svoju vieru, prehĺbi ju a naučí sa argumentovať logicky
2. veriaci sa uzavrie do ulity, diskusiu vezme ako porážku a každého neverca bude vnímať ako hrozbu