23.11.2014, 19:47 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 05.03.2015, 23:10 uživatelem Rwakk. Edited 1 time in total.)
S Aidrien jsme se rozhodli, že podnikneme jeden challenge, ve kterém jsou všichni zájemci vítání.
O co se vlastně jedná? Protože jsme zjistili, že psát je čím dál těžší a těžší, tak každý den od zítřka začneme psát drabble, které následně budeme zveřejňovat zde ve vlákně.
Každý den bude zadané téma, které se musí napsat do půlnoci dalšího dne.
Vždy večer se s vámi podělíme o zadání dalšího drabble a kdo si bude přát, může se k nám také přidat a ukázat, co dovede. Sto slov není mnoho, ale nápad, jak příběh vměstnat do tohoto malého prostoru je často více než těžký.
Na téma můžete vyvěsit drabble vždycky po zaznění půlnoci do zaznění půlnoci.
Drabbly budu zadávat jen já, nebo Aidrien.
A tímto bychom rádi zadali první téma challenge:
Když hradba povolí.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
24.11.2014, 11:34 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.11.2014, 13:57 uživatelem Aidrien Assagir. Edited 1 time in total.)
Sledoval klečícího smrtelníka, naslouchal jeho prosbám a nářku a před očima mu vyvstávala jiná, obdobná situace. Srdce se mu sevřelo a cítil, jak hradby se jeho sebeovládání tříští pod náporem potlačovaných emocí. Co ty víš, jak bolestivé je milovat? Co je tvých deset let proti mým tisíciletím? Je to jen prach na plášti věčnosti.
Pečlivé obrany duše padly.
„Co ty můžeš vědět o utrpení? Tvá mysl by nebyla schopná pojmout nezměrnost staletí, aniž bys neztratil vzpomínky a sebe sama. V té mé se skrývá každá sekunda uplynulého času. Tak se nepokoušej věčného poučovat o bolesti bytí.“ Ty nevíš vůbec nic.
24.11.2014, 16:41 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.11.2014, 18:18 uživatelem Melgarh. Edited 1 time in total.)
Bylo to strašné. Vrávorání ze strany na stranu ne a ne přestat. Cítil, jak se celé jeho tělo jako loď kolébá a ztrácí nad sebou kontrolu. "Už jen pár kroků a jsem venku z tohoto strašného místa!", mumlal si pro sebe ve své zkomírající mysli snažíc se nevzbudit pozornost kohokoliv, či čehokoliv jiného. Kov. Klika. Dveře a rychle pryč!
Záře oslepujicích reflektorů, jež se míhali sem a tam byla občas přehlušena tichem noci. K bolestem těla se přidali další a další, jež ale stále byli ignorovány. Avšak jedna z kakofonie bolestí byla na vzestupu a cítil, že jeho vůle zkomírá a další boj již bude marný. Snažil se na to nepřemýšlet, snažil se to potlačit ale věděl, že je již konec a jeho čas nadešel.
Z posledních sil se dobelhal k lavičce a poblil se.
Jakékoliv souvislosti tohoto příběhu se srazem v Písku jsou fiktivní a nereálné.
Gramatické chyby a hrubky vyhrazeny pro lidi, jež je rádi opravují. ™
Edit: Dayumn, spatne jsem si to precetl - cetl jsem nad 100 slov. Well at least I've tried (and failed)!
READ & RAVE ! Fancy some DA? Attending in 2018: Friendship Fest, Japan, Festival Fantazie, 7. Zimní Karaoke party Wielder of the BassCanon Mk.VIII !
24.11.2014, 17:51 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.11.2014, 17:51 uživatelem Rwakk. Edited 1 time in total.)
Drabble ze světa Draci míří ke hvězdám
Vstal z postele a vyhlédl z okna. Muž mnoha tváří a jediné víry. Usmál se a rozevřel okenice. Nebylo to tak dávno, co si nemohl dovolit ten přepych paláců jako dnes. Každičký okamžik vykonávat své poslaní ho už nebavilo. A pak náhle dostal šanci.
Králova dcera vyjela s několika mladíky na projížďku. Pak už to bylo lehké. Objevil se drak.
Netrpěla, ne že by ho to zajímalo, ale pomohlo mu to.
Král byl více než štědrý, když mu přinesl hlavu toho draka. Kdyby jen věděl.
Do místnosti vešel majordomus.
"Jste připraven, pane?"
"Ano"
"Jak vás mám uvést?"
"Říkejte mi Klerik."
Pro Melgarha:
Nemá to slov, není to drabble
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Hlupák, blázen, neznaboh.
Tato slova jí projížděla hlavou při pohledu na Feebla. Nyní se věci změnily. Nedokázala k němu chovat zášť; teď už ne. Ležela na posteli; svalstvo ztuhlé obavou. Slza se jak perla třpytila v oku; odráželo jeho úsměv. Žila jsem ve vlastní lži.
Klid ji dávno opustil. Podívala se na obvázanou ruku. Skrývala ránu. Mám mu tu říct? Má se začít bát?
Pohladil její tvář. Zavřela víčka. Perla se uvolnila a stekla po tváři až k jeho prstům.
„Pláčeš?“ pravil klidným tónem. „Není k tomu důvod.“
„Je,“ odpověděla.
„Proč?“
„Oplakávám moment, v němž ty budeš plakat pro mě.“
"You want dubbing quallity? Bah! It´s the quantity what earns money!"
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
24.11.2014, 22:31 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.11.2014, 22:32 uživatelem Cwossie. Edited 1 time in total.)
Není ještě pozdě na předchozí téma? Pardon, Cwossie usnula
Bzukot a šustění křídel. Jeden měňavec za druhým pronikal do Canterlotu skrz porušenou ochrannou bublinu.
Princezna Luna je pozorovala oknem své komnaty. Věděla, že by měla zasáhnout, ale nedokázala se pohnout.
Matně se jí vybavila vzpomínka na poslední Grand Galloping Gala.
Kráčela do sálu po boku doprovodu, který jí vybrala sestra. Jaké zklamání na ni čekalo, když zjistila, že její doprovod je zasnouben s princeznou Cadance. Teď byli oba v nebezpečí a Luna čelila největšímu dilematu od svého napravení: jít jim na pomoc?
Schoulila se pod deku a tiše plakala.
Vidět ho s ní bolelo víc než sledovat pád Canterlotu.
Není pozdě. Akorát Aidrien špatně pochopila naši domluvu. Pro další den drabble se může dávat od půlnoci do půlnoci po zadání.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Přišly stejně tiše, jako žily v ústraní svých chrámů. Napůl temné, napůl stříbrné svaté ženy předurčené ke své budoucnosti již v okamžiku narození. Jejich obličeje se zdály všechny stejné, jak se měnily spolu s tváří jejich pána a vládce, který snad jako jediný rozeznal své věrné.
Každý jim ustupoval, když vstoupily do domů věřících. Ne, k jejich pánovi se modlil jen málokdo – za poklidné spočinutí mrtvých v královstvích bohů.
Přistoupily k lůžku toho, jehož čas vypršel, a poklekly, zatímco ta nejvyšší, rozeznatelná jen podle symbolů na rouchu, zůstala stát.
Na chladnoucího mrtvého se za slepých, bezhlasých modliteb snesl stříbrný prášek.
