Nepřijde mi, že by to takhle fungovalo. V okamžiku, kdy se snažíš prolomit standardy společnosti, tak téměř vždy se objeví někdo/něco, kdo/co se tě snaží usměrnit. Říkají tomu zákon, pravidlo či morálka. Vzhledem k tomu, že každý člověk má vevnitř svůj originální software, tak téměř každý se musí prát se svým vnitřním já. [spoiler: Tuším, že to byl Uzel, který říkal: Každý člověk má svoji fetiš.] Ve výsledku to znamená, že kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde.
Ale odpověď na to, co s tím, tady už padla: kruh přátel. Klub přátel zbraní taky nevzniknul proto, že by si někdo chtěl zastřílet. To můžete i tak. Prostě si chtějí o zbraních pokecat bez toho, aniž by se na ně "normální" člověk koukal jako na potencionálního vraha. Jednoho takovýho chlapíka mám třeba v práci a je to úplně pohodovej člověk, i když vlastní několik pistolí.
Prakticky to jde aplikovat na jakoukoli zdánlivou vnitřní nevyrovnanost. Vyhledávat své prostředí, ve kterém se cítí dobře, je to první, co by měl člověk udělat, protože pokecat si o svém já je dost osvobozující.
. Jenže ve chvíli, kdy jsem to v sobě držela takovou dobu, a pak se zakecám s někým, kdo mi rozumí, tak už mám problém se zastavit. Sorry 
