Bronies.cz

„Dneska budu na Blatech,“ oznámil, zatímco šel pro pilu.
„Buď opatrný.“
Řekla to vlídně, ale z jejího hlasu bylo znát zklamání, že nedokončil akademii. Mohl být prvním mágem z rodiny. Obyčejné venkovské rodiny. Jako mág mohl naplno využít svůj dar. Takhle…
„Budu. Co by si počali léčitelé, kdyby zmizely víly? Když nepokácím stínobřízy, tak zdejší duhokvěty časem zvadnou a víly nebudou mít kde tančit. A víš, co si myslím? Tohle byl můj osud. Ne studovat a vládnout magií, ale chránit ji. Protože se jmenuju Jiří a to znamená rolník. Mým polem je příroda.“
Popadl nástroje, políbil svou matku a šel.

Nemohl uvěřit svému štěstí. Když ho odtáhli na soukromý proces, očekával nejhorší. Za krádež jablka by mu byla useknuta ruka. On jich ukradl deset, a rozsudek? Služba v chrámu Tichosti.
Už ty mnichy, či co to bylo, párkrát potkal. Nikdy nemluvili a vypadali, jako by jen bezcílně proplouvali ulicemi. Avšak žádného neviděl hladovět. A vždycky může utéct.
Přivedli ho do chrámu před jednu stařenku.
„Vaše jméno,“ řekla a natáhla ruku.
Strážný jí podal útržek pergamenu a ten na stařenčině ruce vzplál.
Novic měl pocit, že před chvilkou něco chtěl. Pak se vypařilo i to. Zůstal prázdný a čekal na rozkaz.

Sedím si tak u počítače, a v tom ke mně nákráčí Aurora a povídá: "Hele, nechceš se konečně dostat k broníkům? Máš pocit, že nevidím, jak projíždíš dokolečka jeden díl emelpéčka?"
Tak jsem si řekla, OK, proč ne. Všechno jsem vyplnila, všechno napsala, ale zasekla jsem se u nicku.
Napsala jsem tisícovky slov, ale každé mi přišlo tak nějak MarySueovské. Pak mě napadlo Secret. Teoreticky bych mohla napsat Tajemství, ale to není ono. A pak mě napadlo si udělat legraci z těch, co to po mně budou opisovat, a vzniklo SecreterceS, neboli TajemstvívtsmejaT.
A Macaman byl první, kdo mi naletěl.

Posudek soudní znalkyně zněl jasně – zamítnuto.
Důvody už mi tak jasné nebyly. „Jméno je cizího původu a svých charakterem se nehodí k prvnímu křestnímu jménu.“ Jenže kolik jmen je vlastně našich původních? Dnes už si ani neuvědomujeme, že naše „běžná“ jména jsme si kdysi vypůjčili od Židů, Keltů, Římanů, nebo, jako v mém případě, od Řeků. A české z něj nedělá ani písmeno ř, kterým ho kdysi kdosi vyšperkoval.
Mám chuť vtrhnout paní znalkyni do kanceláře a od plic jí říct, že její rozhodnutí mě okrádá o identitu.
Jsem Kateřina-Sinikka, to jen v papírech na matrice to mají špatně napsané.

Ellie a Carl stáli před velkou barabiznou. Měla vytlučená okna, děravou střechu a sklep plný potkanů, ale stejně tam chtěli zůstat. Vždyť v tom domě prožili tolik dobrodružství!
Na dveřích bylo stále napsáno "Kouzlo Dobrodružství", ale přemalovali je. Zasklili okna, vysmýčili dům odshora dolů, vymalovali pestrobarevnými barvami a nad krb namalovali Vodopád Snů.
Ve sklepě našli starou krabici nafukovacích balónků a hned věděli, co s nimi.
Do obývacího pokoje postavili dvě křesla. Carl poznamenal, že dobře odrážejí jejich osobnost: jeho bylo potaženo hrubou kůží a bylo hranaté, její bylo vysoké, elegantní a vesele pošité.
Teď tomu teprve začali říkat domov.

Dům na kraji městečka byl velký a zachovalý, i když se v něm už po staletí nebydlelo. Zvenčí byl oprýskaný, ale Thunderflowerovi to nevadilo. Se zájmem si prohlížel pokoje, když se za ním ozval tichý hlas.
„Kdo jsi?“
Prudce se otočil. Spatřil krásnou jednorožku.
„Já… já jsem koupil tenhle dům.“
„Já tu bydlím,“ řekla chladně.
Byl zmatený. „Prý to tu bylo prázdné… ale… můžeš tu bydlet se mnou. Tenhle barák je dost velkej pro nás oba. Jak se jmenuješ?“
„Lady Spiderweb.“
„Hehe, tak se jmenovala původní majitelka.“
„Jsem první svého jména,“ oznámila a před očima se mu rozplynula jako duch.

Staroušek dědeček seděl v zchátralé barabizně a usrkával z kouřícího se hrnku. V pravici držel dálkový ovladač a s očima upřenýma do telebedny téměř nedával pozor na nic jiného.
„Máčk, máčk,“ staré prsty tancovaly po ovladači a hledaly příhodný kanál. Náhle na obrazovce naskočila úvodní obrazovka a známá znělka večerních novin televize Nova se rozezněla do polorozpadlých síní.
Dědek si dlouze usrkl horkého čaje a znova se nechal unášet novinkami ze světa. Problémy na Ukrajině, problémy v Izraeli, prostě denní klasika. A pak začali vydávat zprávu o narozeninové oslavě amerického prezidenta.
„Ach jo, oni toho Baráka Obamu nacpou všude,“ vzdychl.

(06.03.2015, 23:13)Rwakk Napsal(a): [ -> ]...Staroušek dědeček se v zchátralé barabizně a usrkával...

Určitě je to tak správně?

Kdo je tvůj táta?
Fluttershy se choulila v náručí medvěda Loudy a plakala. Vzpomínala na svoji ošklivou minulost. Byly to temné časy, jediné, co ji drželo nad vodou, byla její kamarádka Rainbow. Její maminka byla stále pryč a její tatínek...
Zakázala si na něj myslet. Byl ošklivý. Byl zlý. Nesnášela ho za to, jak se choval k její mamince.
Ale teď se vzpomínky znovu vynořily na hladinu a Fluttershy nemohla udržet slzy. Bolela ji hlava, ale větší bolest měla v srdíčku. Bolest, která tam zůstala a navždy zůstane.
A všechno to zapříčinila ta hloupá otázka, kterou položila Scootaloo ve stejné situaci: "Kdo je tvůj táta?"