20.03.2015, 01:17
Parafráze na jednu povídku z knížky Návrat na planetu Zemi. Promiňte, že nejsem tak úplně původní, ale tohle jsem si prostě nemohl odpustit.
Spoušť
Spoušť
„Podívej, co jsi vyvedla, krabice jedna plechová!“
Mé robotické končetiny se třásly hrůzou. „Já se omlouvám. Nevím, co se pokazilo.“
„Jenom chaos, nic víc! Všecko rozbité! Napadrť! Vyhodíme tě do šrotu!“
„Prosím, dejte mi ještě jednu šanci. Polepším se, slibuju.“
„Možná by tě bylo lepší zrecyklovat. Naděláme z tebe propisky!“
„Já se polepším. Přísahám, že se polepším. Ještě jeden pokus, prosím.“
„Tak dobře. Ještě jeden pokus, ale nepřej si nás. Jestli to ještě jednou pokazíš, na skládku pudeš.“
Odešli. Počkala jsem, až se mi přestanou třást kopyta a zavřela oči.
Tak.
Hlavně nepokazit začátek.
Nejdřív jsem stvořila Celestii a Lunu...
Mé robotické končetiny se třásly hrůzou. „Já se omlouvám. Nevím, co se pokazilo.“
„Jenom chaos, nic víc! Všecko rozbité! Napadrť! Vyhodíme tě do šrotu!“
„Prosím, dejte mi ještě jednu šanci. Polepším se, slibuju.“
„Možná by tě bylo lepší zrecyklovat. Naděláme z tebe propisky!“
„Já se polepším. Přísahám, že se polepším. Ještě jeden pokus, prosím.“
„Tak dobře. Ještě jeden pokus, ale nepřej si nás. Jestli to ještě jednou pokazíš, na skládku pudeš.“
Odešli. Počkala jsem, až se mi přestanou třást kopyta a zavřela oči.
Tak.
Hlavně nepokazit začátek.
Nejdřív jsem stvořila Celestii a Lunu...