Bronies.cz

Ať chci jak chci, zatím jsem neměl o ponících ani jeden sen .

U mě MLP sny většinou přichází náhodně, ale někdy tomu pomůžu. Prostě hlava touží po ponících víc, než jí dopřávám/můžu dopřát. Ne vždycky to ale vyjde... 16.5.2012 večer jsem na deviantartu narazil na složku #MLP-VectorClub a nadchla mě. Následovala do té doby největší dávka obrázků poníků a samozřejmě se mi to ještě téže noci dostalo do snu. Zdálo se mi o vektorech.

Jindy ta touha zase postupně narůstá, až se to jednoho dne zlomí. 15.7.2012 se mi donesla informace o 3. sérii v podobě dvou krásných písniček, hlavně Failure Song jsem si pořád pobrukoval a snažil se naučit text. Nejtěžší bylo naučit se tu odmocninu. A po dvou měsících to přišlo samo od sebe - zrovna dávali v televizi Bylo nás pět a věta "Nejdu, neboť si musím opakovat zlomky, abych uměl." se stala tou poslední kapkou.
13.9.2012 se mi zdálo, že jedu s rodinou v autě. Sestra se mě zeptala: "Opakuješ si odmocniny?" Odpověděl jsem jí s úsměvem: "Myslíš druhou odmocninu z pět set čtyřicet šesti? To je dvacet..." "Ale ne..." povzdechla si sestra takovým tónem jako Twilight, ale já pokračoval: "...tři celá tři šest šest šest čtyři dva osm devět jedna nula devět." Sen končil mým vítězným úsměvem od ucha k uchu. Mimochodem, tohle je jeden z mých nejlepších snů. Spojení poníků a aritmetiky je so awesome!

To rozhodně je!
Přemýšlím, že se ten slavný "citát" taky naučím

to se máte . mě se o ponících zdálo jen jednou a bylo to psycho.

Mně se o ponících zdálo určitě víckrát (říká se, že se vám zdá o tom, nad čím večer přemýšlíte... ), ale ani jednou si nepamatuju, vo čem to bylo...

Poníků ve snech (a vlastně i za dne) jsem si v posledních pár dnech užil až to hezké nebylo... a způsobem, kterým to vůbec hezké nebylo.

Hloupý den, shod náhod a jeden hodně zlý fanfic (fakt to nechcete číst... ) způsobily, že jsem tuhle situaci prožíval dokolečka kdykoliv jsem zavřel oči... znovu a znovu a znovu... a znovu...

Díky své až příliš dobře fungující představivosti to bylo se vším všudy, stejně jako kdybych měl živý sen i za dne. Se všemi pocity, které taková situace provází a co asi prožívají postavy, které v onom příběhu vystupují. Včetně těch "background ponies" v podobě lidí, které znám. Na dva dny jsem nemohl nic, co s MLP souvisí vidět či slyšet - pořád mi to vracelo tenhle zážitek.

Že jsem ve snu umřel, se mi zdálo mockrát - už mě to ani nepřekvapí. Ale že se tak bude dít znova a znova... a navíc jako poník... ne, to se mi vážně ještě nestalo. A doufám, že už nikdy nestane.

Teď už je mi fajn - fanfic sice z mojí hlavy nezmizel (a nezmizí nikdy), ale ta situace postupně ustupuje do nedohledna a přestává vzbuzovat to, co ve mě posledních pár dní probouzela.


Dear Princess Celestia, next time I will not read such a things, that can corrupt your whole world of Equestria with all its beauty and friendship. And if it happens accidentally, I will not stay alone like this time, when I refused help from my friends.

Your faithful subject

Jamis

Po dlouhé řadě nevýznamných a/nebo nezapamatovaných střípků jsem měl jeden ucelenější.

Probíhal nějaký con (něco menšího než FF), a já na něm měl mít přednášku. Název byl takový výstižný dvouslovný, bohužel se mi teď už vypařil. Nejbližší název, který mě teď napadl, je "Entertainment magic", čili oblast magie pro zábavu apod. Jenže já jsem zrovna obíhal po městě a něco sháněl, a úplně jsem na tu přednášku zapomněl.
Když měla začínat, a já tam do pěti minut nepřišel (to už jsem byl po shánění někde usazen u počítače), začne mi vyzvánět Skype od neznámého čísla. Tak to zvednu, a zjišťuji, že mi volá Discord, kde se prej toulám, že by ho ta přednáška taky zajímala (Mimochodem, video nejprve nešlo, naskočilo až teprve po nějakém druhém či třetím pokusu Discordova luskání). Na to tedy odpovídám, že jsem zapomněl, a že nevím, jestli bych to ještě stihul. Na to mě Discord se slovy: "To není problém" teleportuje na místo.
Na místě si uvědomím, že budu muset improvizovat, a po krátkém rozmyšlení začnu: "Neměl jsem čas se připravit na to, co jsem chtěl, tak to vezmu naučně. Rád bych zapojil i vás. Probereme, jak se tento druh magie dá použít k sebeobraně."


Discord na přednášce. No pressure

Iba asi 2-krát za život. Iba 1 sen si pamätám. Bol koniec vojny. Sám som v Il-2 letel ponad frontou a hľadal som posledné miesta odporu. Zahliadol som kolónu asi 3 tankov. Vo výzbroji som mal 4 neriadené strly RS-132. Počas prvého útoku som ich vystrelil a zničil tak 2 tanky. Medzitým som videl ako vojaci sa išli schovať do zákopov. Tank vybočil z cesty. Robil som okruh na druhý útok. Odnekadiaľ sa spustila paľba zo zeme a ja som dostal priamy zásah do zadnej časti trupu a ovládanie prakticky nefungovalo. Rádiom som oznámil zadnému strelcovi, nech skáče. Odhodil som prekryt kabíny, rozopol popruhy a skákal, zatiahol som však za úchyt padáku priskoro a časť padáku sa mi zachytila o chvostové plochy stroja. Skákal som zo 100 metrov. Stroj začal padať k zemi a ja som myslel, že je to môj koniec, ťa kým som zo sebou zo strachu netrhol. Vtom som sa uvoľnil. Padák sa mi celkom neotvoril a tak som tvrdo dopadol na zem, pričom som mal otvorené zlomeniny obidvoch nôch a otras mozgu. Dopadol som neďaleko vraku stroja. Vtom ma podpazuchy niekto chytil a ťahal ma od horiacich trosiek. Sotva som sa udržal pri vedomí. Otočil som hlavu hore a videl som ako ma Rainbow Dash ťahala. Vtom som definitívne stratil vedomie a zobudil som sa.

Jak si to tu čtu... jedno lepší než druhé xD

Mě se zdálo, jak zachranuju Celestii před Chrysalis. Vztoupila jsem do světa poníků a byla člověk... nějak se to pak rozvíjelo xD

Cítim to na ocenenie najabsurdnejší sen.